Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

Záhlaví stránek

Doma uložíme Vikušku do bedýnky a zakryjeme dekou. Trochu se ještě chvěje, musí být v teple. Sem tam na nás koukne, ale hned zase usíná, musí být hrozně unavená.
Kluky postupně vážíme a nestačíme se divit, jací jsou to macíci. První váží 226 gramů a dostává modrou mašličku. Druhý má 230 gramů a má zelenou mašličku. A nakonec dostane žlutou největší mazlík - váží 252 gramů. Přikládám je postupně Vikušce k cecíkům, aby se napili. Pamatuju si, že po prvím porodu se to Viky moc nelíbilo a dokonce zavrčela. Dneska je to jiné. Když se Viky trochu probere a koukne na ně, má snahu si je očuchat a olíznout. Je ale ještě moc slabá, aby to zvládla.
Žlutý kluk chytne cecík do tlamky a bravurně pije. Druzí dva nejsou tak šikovní. Cecík jim vypadává, nebo ho jen tak olizují a strašně u toho ječí. Snad aspoň něco snědli. Ještě musím masírovat bříška, aby se vyprázdnili. Po kojení je sice nechávám v bedýnce, ale dám je tam i s plastovým pelíškem. Ten jsem vystlala petkama s teplou vodou, obalila dekou a na ni jsem kluky uložila. A ještě na ně celou noc svítila lampička. Ze žárovky jde taky teplo, tak doufám, že moc nevychladnou.
O nějakém velkém spaní ale nemůže být řeč. Sice jsem večer vypila energeťák, ale druhá probdělá noc dělá svoje. Kluci jsou hladoví a dávají to hlasitě najevo. Bolí mě záda, kolema a lokty mám otlačené, jak u nich klečím. Po třetí hodině v noci zaberu asi trochu tvrději a zdá se mi, že houkají sirény. V tom už mě ale budí Jirka a ty sirény byli samozřejmě hladová štěňátka.
Ráno kluky vážím, všichni sice trochu zhubli, ale nic dramatického. Viky je vzhůru, pěkně si je očichává a olizuje. Už je vyndám z pelíšku, ale pořád raději ještě hlídám. Viky je ale bravurní mamina. Nehne se od nich na krok, aby se šla vyvenčit ji musím moc přemlouvat. Loužičku udělá na prvním kousku trávy a zase maže zpátky. Kluci jsou taky mnohem klidnější. Jirka je dopoledne v práci a já jsem moc ráda, že mám navařeno a můžu si chvilkama zdřímnout. Chodím jak mátoha.
Další noc probíhá v klidu, sice občas na mrňata kouknu, když některý z nich zakňučí, ale Viky je velice odpovědná a všechno zvládá. V neděli ráno jde Viky vyvenčit Jirka, já zatím kluky zvážím a převleču bedýnku do čistého. Dáme si do obýváku na zem deku a na chvíli přemístíme štěňátka na ni, aby jsme mohli v ložnici vyvětrat. Viky si je bedlivě hlídá, když se kluci trochu rozutečou, tak kňourá a neví, kterýho má hlídat dřív. Jakmile je vrátíme do bedýnky, tak si za nima vleze a je spokojená. Ven s ní chodíme, jen když někdy mimořádně na chvíli vyleze, to hned skáču po klíčích a honem jdeme, aby si to nerozmyslela.
V pondělí ráno nejsem skoro schopná kluky zvážit, Viky mi pořád drbe hlavičkou do váhy a sleduje, jestli mu nedělám něco nepatřičného. I když si chováme štěně dýl, než je jí to milé, tak na nás kňuká, že to jako stačí. Přírůstky na váze mě ale moc potěší, už žádné hubnutí, všichni pořádně přibrali a mají se k světu.
Je docela horko, což miminům vyhovuje, Viky ale moc ne. Sem tam se jde ochladit na balkon, ale dlouho tam nevydrží, musí jít zkontrolovat kluky.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1922"
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one