Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

Záhlaví stránek

S blížícím se termínem porodu chodíme jen na kratší procházky. Viky má viditelné bříško a když už se rozběhne, tak jen krátce a funí. Ani se jí nedivím.
Asi 10 dní dopředu nachystáme do ložnice porodní bednu z bílého lamina. Dám jí do ní prostěradlo a deku. Sice starší, ale vše čisťounké, aby si mohla dělat pelíšek. Viky si do ní jednou skočí, vše očuchá, ale dál si jí moc nevšímá.
Ve čtvrtek 15. 8. si už beru dovolenou, aby nebyla Vikuška moc dlouho sama. Od úterka měříme teplotu. Dnes kolem 14. hodiny teplota klesla, takže už se to blíží. Večer, když Viky hladím, mám pocit, že se trochu chvěje. Jdu spát kolem 23. hodiny, Viky je stočená v Jirkových nohách a vypadá v pohodě. Super, to se ještě dneska vyspím. Ale během půl hodiny Viky skáče do bedny a usilovně hrabe. Obrátím si polštář směrem k ní. Viky začíná viditelně vibrovat a funí. Moc toho nenaspím. Kolem 3. hodiny se jdu osprchovat a pak vezmu Viky ven. Vyčurá se, udělá řidší hovínko a jdeme zase domů. V půl páté vstává Jirka do práce. Ptá se, jak to pokračuje, ale je to pořád stejný. Celé dopoledne je Viky v bedýnce, chvěje se, funí a je ospalá, ale spát nemůže. Dávám jí do vody hroznový cukr na posílení. Čím dál častěji chce jít ven, snaží se kakat, ale už z ní jde jen hnědá voda. V půl čtvrté se vrací Jirka z práce a chvilku po něm přijde syn Pavel s přítelkyní Andrejkou. Doba pokročila, Viky už je hodně unavená a já jsem trochu nervózní. Při jedné z dalších procházek si Viky zase přidřepne na kakání a vyjde z ní hnědozelená bublinka. Vyděsím se, že mi porodí štěně venku na trávě. Rychle ji chytím do ručníku, který raději nosím celý den s sebou, a utíkám s ní domů. Když ji položím do bedýnky, nic z ní nekouká. Že by se mi to jen zdálo? Ale za chvilku se bublina zase objeví, má velikost pingpongového míčku a nezvětšuje se. Volám pro radu na veterinu. Máme počkat asi půl hodiny, stahy se prý obnoví a štěně vyjde. Ale nic se neděje. Po víc než půlhodině volám znovu a odpověď je jednoznačná - hned přijeďte. Bereme tedy přepravku, nakládáme Viky do auta a jedem.
Na veterině ji pan doktor prohlídne a snaží se prstem uvolnit zaseknuté štěně. To, co z Viky kouká, jsou jen plodové obaly. Ale má pocit, že je nějaký problém. Bereme Viky na sono, srdeční ozvy dvou štěňat, které vidíme, jsou slabé. Doporučuje okamžitý císařský řez. Co se dá dělat. Vyholí Vikušce bříško, zavede kanylu do přední nožky a já si ji držím, dokud se jí nožky nepodlomí a neusne. Viky odnesou na sál a my si sedneme do čekárny. Sedíme tu jak dva odsouzenci, ani spolu nemluvíme, každý se patláme ve svých myšlenkách. Doufám, že Vikuška bude v pořádku, ale moc se bojím o štěňátka. Jednu chvíli čekárnou proběhne sestřička, ani se na nás nepodívá a moje myšlenky o to víc černají. Za chvíli se ale objeví znovu a hlásí nám, že máme tři kluky. Ptám se na jejich stav, prý jsou v pořádku. Vikušku ještě pan doktor zašívá, za chvíli nás zavolají. Trvá to ještě docela dlouho, ale už jsme veselejší. Jirka dokonce říká, že přemýšlel, kdyby byla aspoň jedna holčička, že bychom si ji nechali.
Konečně smíme dovnitř. Viky ježí v plastovém pelíšku na růžové dece a jen pomalu se probírá z narkózy.
Štěňátka se plazí na vyhřívací podložce a jsou čilá a piští. Dostaneme na ně papírovou krabičku, do ní pet láhev s teplou vodou a roušku, aby klukům nebyla zima. Ještě dostaneme pro Viky prášky na tři dny a poučení, že musíme dát pozor, aby Viky pod vlivem narkózy miminům neublížila. Naložíme Vikušku do přepravky, zakryjeme ji dekou a frčíme s tím nadělením domů
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1922"
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one