Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

Záhlaví stránek

Vikuška maminkou vrh B

Po dvou letech jsme se doma dohodli, že se pokusíme s Vikuškou o další štěňátka.
Holky z Áčka už jsou dospělé slečny a mají se u svých pánečků dobře. Alannis dokonce v červnu porodila pět krásných štěňátek.
Během května jsem vzala Viky na všechna očkování, abychom nějaké neprošvihli, a už jsme čekali, až začne hárat. Raději jsme ji na vhodné datum nechali udělat test na progesteron a v daném termínu jsme se zase sešli s Lenkou Zemanovou - majitelkou Tibíčka. Taky nám při krytí pomohla chovatelka Bibiana a vše šlo jako na drátku :). Viky sice ze začátku trochu vrčela a cenila na Tibíka zuby, pak se ale uklidnila a během půl hoďky bylo hotovo. Teď musíme měsíc počkat.

Ve 28. dni jdeme poprvé na ultrazvuk. Hned při prvním přiložení sona na Vikuščino bříško se objeví černá kulička. Jásám :). Ale pak už nemůže paní doktorka žádné další najít. Snad nebude jen jedno? Konečně se objevuje druhá kulička a jásám podruhé - tak aspoň dvě. Dostanu vytisklý obrázek ze sona, doma si ho dáme na ledničku :).
Ve 42. dni jdeme na druhý ultrazvuk. Žádám paní doktorku, aby našla ještě aspoň jedno štěně, že tři už je smečka. Sice se tomu společně smějeme, ale třetí kulička se skutečně objeví. Paní doktorka trochu chladí mé nadšení, ultrazvuk klidně může ukázat jedno štěňe dvakrát, jen z různých úhlů. Já ale věřím, že tři budou.
Ještě nám vypočítá předpokládaný termín porodu - 17. - 18. 8. To je sobota, neděle.
S blížícím se termínem porodu chodíme jen na kratší procházky. Viky má viditelné bříško a když už se rozběhne, tak jen krátce a funí. Ani se jí nedivím.
Asi 10 dní dopředu nachystáme do ložnice porodní bednu z bílého lamina. Dám jí do ní prostěradlo a deku. Sice starší, ale vše čisťounké, aby si mohla dělat pelíšek. Viky si do ní jednou skočí, vše očuchá, ale dál si jí moc nevšímá.
Ve čtvrtek 15. 8. si už beru dovolenou, aby nebyla Vikuška moc dlouho sama. Od úterka měříme teplotu. Dnes kolem 14. hodiny teplota klesla, takže už se to blíží. Večer, když Viky hladím, mám pocit, že se trochu chvěje. Jdu spát kolem 23. hodiny, Viky je stočená v Jirkových nohách a vypadá v pohodě. Super, to se ještě dneska vyspím. Ale během půl hodiny Viky skáče do bedny a usilovně hrabe. Obrátím si polštář směrem k ní. Viky začíná viditelně vibrovat a funí. Moc toho nenaspím. Kolem 3. hodiny se jdu osprchovat a pak vezmu Viky ven. Vyčurá se, udělá řidší hovínko a jdeme zase domů. V půl páté vstává Jirka do práce. Ptá se, jak to pokračuje, ale je to pořád stejný. Celé dopoledne je Viky v bedýnce, chvěje se, funí a je ospalá, ale spát nemůže. Dávám jí do vody hroznový cukr na posílení. Čím dál častěji chce jít ven, snaží se kakat, ale už z ní jde jen hnědá voda. V půl čtvrté se vrací Jirka z práce a chvilku po něm přijde syn Pavel s přítelkyní Andrejkou. Doba pokročila, Viky už je hodně unavená a já jsem trochu nervózní. Při jedné z dalších procházek si Viky zase přidřepne na kakání a vyjde z ní hnědozelená bublinka. Vyděsím se, že mi porodí štěně venku na trávě. Rychle ji chytím do ručníku, který raději nosím celý den s sebou, a utíkám s ní domů. Když ji položím do bedýnky, nic z ní nekouká. Že by se mi to jen zdálo? Ale za chvilku se bublina zase objeví, má velikost pingpongového míčku a nezvětšuje se. Volám pro radu na veterinu. Máme počkat asi půl hodiny, stahy se prý obnoví a štěně vyjde. Ale nic se neděje. Po víc než půlhodině volám znovu a odpověď je jednoznačná - hned přijeďte. Bereme tedy přepravku, nakládáme Viky do auta a jedem.
Na veterině ji pan doktor prohlídne a snaží se prstem uvolnit zaseknuté štěně. To, co z Viky kouká, jsou jen plodové obaly. Ale má pocit, že je nějaký problém. Bereme Viky na sono, srdeční ozvy dvou štěňat, které vidíme, jsou slabé. Doporučuje okamžitý císařský řez. Co se dá dělat. Vyholí Vikušce bříško, zavede kanylu do přední nožky a já si ji držím, dokud se jí nožky nepodlomí a neusne. Viky odnesou na sál a my si sedneme do čekárny. Sedíme tu jak dva odsouzenci, ani spolu nemluvíme, každý se patláme ve svých myšlenkách. Doufám, že Vikuška bude v pořádku, ale moc se bojím o štěňátka. Jednu chvíli čekárnou proběhne sestřička, ani se na nás nepodívá a moje myšlenky o to víc černají. Za chvíli se ale objeví znovu a hlásí nám, že máme tři kluky. Ptám se na jejich stav, prý jsou v pořádku. Vikušku ještě pan doktor zašívá, za chvíli nás zavolají. Trvá to ještě docela dlouho, ale už jsme veselejší. Jirka dokonce říká, že přemýšlel, kdyby byla aspoň jedna holčička, že bychom si ji nechali.
Konečně smíme dovnitř. Viky ježí v plastovém pelíšku na růžové dece a jen pomalu se probírá z narkózy.
Štěňátka se plazí na vyhřívací podložce a jsou čilá a piští. Dostaneme na ně papírovou krabičku, do ní pet láhev s teplou vodou a roušku, aby klukům nebyla zima. Ještě dostaneme pro Viky prášky na tři dny a poučení, že musíme dát pozor, aby Viky pod vlivem narkózy miminům neublížila. Naložíme Vikušku do přepravky, zakryjeme ji dekou a frčíme s tím nadělením domů
Doma uložíme Vikušku do bedýnky a zakryjeme dekou. Trochu se ještě chvěje, musí být v teple. Sem tam na nás koukne, ale hned zase usíná, musí být hrozně unavená.
Kluky postupně vážíme a nestačíme se divit, jací jsou to macíci. První váží 226 gramů a dostává modrou mašličku. Druhý má 230 gramů a má zelenou mašličku. A nakonec dostane žlutou největší mazlík - váží 252 gramů. Přikládám je postupně Vikušce k cecíkům, aby se napili. Pamatuju si, že po prvím porodu se to Viky moc nelíbilo a dokonce zavrčela. Dneska je to jiné. Když se Viky trochu probere a koukne na ně, má snahu si je očuchat a olíznout. Je ale ještě moc slabá, aby to zvládla.
Žlutý kluk chytne cecík do tlamky a bravurně pije. Druzí dva nejsou tak šikovní. Cecík jim vypadává, nebo ho jen tak olizují a strašně u toho ječí. Snad aspoň něco snědli. Ještě musím masírovat bříška, aby se vyprázdnili. Po kojení je sice nechávám v bedýnce, ale dám je tam i s plastovým pelíškem. Ten jsem vystlala petkama s teplou vodou, obalila dekou a na ni jsem kluky uložila. A ještě na ně celou noc svítila lampička. Ze žárovky jde taky teplo, tak doufám, že moc nevychladnou.
O nějakém velkém spaní ale nemůže být řeč. Sice jsem večer vypila energeťák, ale druhá probdělá noc dělá svoje. Kluci jsou hladoví a dávají to hlasitě najevo. Bolí mě záda, kolema a lokty mám otlačené, jak u nich klečím. Po třetí hodině v noci zaberu asi trochu tvrději a zdá se mi, že houkají sirény. V tom už mě ale budí Jirka a ty sirény byli samozřejmě hladová štěňátka.
Ráno kluky vážím, všichni sice trochu zhubli, ale nic dramatického. Viky je vzhůru, pěkně si je očichává a olizuje. Už je vyndám z pelíšku, ale pořád raději ještě hlídám. Viky je ale bravurní mamina. Nehne se od nich na krok, aby se šla vyvenčit ji musím moc přemlouvat. Loužičku udělá na prvním kousku trávy a zase maže zpátky. Kluci jsou taky mnohem klidnější. Jirka je dopoledne v práci a já jsem moc ráda, že mám navařeno a můžu si chvilkama zdřímnout. Chodím jak mátoha.
Další noc probíhá v klidu, sice občas na mrňata kouknu, když některý z nich zakňučí, ale Viky je velice odpovědná a všechno zvládá. V neděli ráno jde Viky vyvenčit Jirka, já zatím kluky zvážím a převleču bedýnku do čistého. Dáme si do obýváku na zem deku a na chvíli přemístíme štěňátka na ni, aby jsme mohli v ložnici vyvětrat. Viky si je bedlivě hlídá, když se kluci trochu rozutečou, tak kňourá a neví, kterýho má hlídat dřív. Jakmile je vrátíme do bedýnky, tak si za nima vleze a je spokojená. Ven s ní chodíme, jen když někdy mimořádně na chvíli vyleze, to hned skáču po klíčích a honem jdeme, aby si to nerozmyslela.
V pondělí ráno nejsem skoro schopná kluky zvážit, Viky mi pořád drbe hlavičkou do váhy a sleduje, jestli mu nedělám něco nepatřičného. I když si chováme štěně dýl, než je jí to milé, tak na nás kňuká, že to jako stačí. Přírůstky na váze mě ale moc potěší, už žádné hubnutí, všichni pořádně přibrali a mají se k světu.
Je docela horko, což miminům vyhovuje, Viky ale moc ne. Sem tam se jde ochladit na balkon, ale dlouho tam nevydrží, musí jít zkontrolovat kluky.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1922"
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one