Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

Záhlaví stránek

V úterý 21. 6. (první letní den) jdeme kolem 20. hodiny ven, Viky nechce chodit. Po návratu jí měřím teplotu (už od dopoledne ji má nižší). Všimnu si, že se třese.
Položím ji do bedny, chvilku jsem u ní a pak jdu nachystat věci - nůžky, šňůrky, váhu, blok a podobně. Jirka si jde lehnout a Viky mu vyskočí do noh. Rychle dýchá, občas zvedne hlavičku a dýchá prudčeji, pak ji položí a malinko se zklidní. Občas ji pohladím a ona mi olízne ruku nebo obličej. Zatím netlačí.
Chvíli před jedenáctou se s ní jdu ven vyčurat. Jde ochotně a udělá i hovínko. Vracíme se, znovu si zalízá za Jirkem a funí.
Jsou 2 hodiny v noci, Viky ven jít nechce, pít nechce. Za tu dobu i jednou usnula a stahy povolily. Teď ale zase nabírají na intenzitě. Viky si sedá a lehá, něco v ní kručí.
Ve tři čtvrtě na tři Viky vyskočí a chce jít ven. Ve výtahu zvrací bílou pěnu. Venku běhá, že jí sotva stačím. Čurá a chce i kakat, ale nic z ní nejde. Cestou zpátky ve výtahu zase zvrací. Nechce si jít lehnout do bedny, zalízá pod křeslo nebo se chce napasovat pod skříň. Nakonec se mi povede udržet ji v bedně. Teď rychle dýchá, ale netlačí.
Kolem čtvrté se Viky uklidňuje, stahy jsou mírnější a na chvíli i usíná. Před tím se pořádně napije, až se bojím, že bude zase zvracet.
V půl páté vstává Jirka i Marťa a jedou do práce. Ptají se, co bylo v noci, nemám jim moc co říct.
Chvíli po jejich odchodu zase Viky zneklidní, prudce dýchá a zase se zklidní.
V šest jdeme zase ven. Zezačátku to vypadá, že ani nechce jít, ale pak běhá docela živě. Vyčurá se, vytlačí ze sebe malinký řidší hovínko a jdeme domů. Tentokrát bez protestů zaleze do bedny a funí.
Po sedmé hodině znovu ven, po návratu funí a třese se. V osm další vycházka ven.
V půl deváté volám chovatelce Bibianě o rady. U prvničky to může trvat dýl. Zatím netlačí, tak se nemám znepokojovat.
Během dopoledne spousta vycházek ven. Po 11. hodině si venku všímám vysícího hlenu mezi nožičkama. Je nazelenalý a nepáchne. Doufám, že se Viky už otevírá, ale pořád netlačí.
Kolem jedné hodiny volám na veterinu. Popisuju jim průběh noci a dopoledne i hlen, který je pořád hnědozelený. Tato barva se doktorům nelíbí, raději máme přijet, že se na Viky podívají.
Volám Jirkovi do práce, aby pro nás přijel. Rychle se oblíkám, beru přepravku a jdeme s Vikuškou čekat před barák. Jirka je tu rychle a jedeme na veterinární kliniku do Starého Lískovce. Je to jen kousek.
Pan doktor nás bere hned a dělá Vikušce ultrazvuk. Obě štěňátka u vchodu jsou živá, ale jedno má zrychlenou srdeční frekvenci. Navrhuje dvě řešení. Buď jí píchne oxitocin na vyvolání stahů, ale má strach, že je na to Viky málo otevřená, nebo rychlé radikální řešení - císařský řez. Jsem z toho docela nešťastná, doufala jsem, že k tomu nedojde.
Ale pro záchranu všech štěňátek se pro něj rozhodujeme. Pan doktor nám vše vysvětlí, píchne Viky anestetikum a držím ji, dokud neusne. Pak jedeme domů pro bedýnku na štěňátka a zase zpět. Máme se vrátit do půl hodiny.
Sestřička nás hned posílá dál, v pelíšku na vyhřívané podložce se plazí čtyři psí miminka - samé holčičky. Dostaneme každý jeden hadřík a máme za úkol štěňátka utírat do sucha. Jsou prostě všechny nádherný a obdivuhodně živý.
Vikuška je ještě na sále.
Za chvilku přichází pan doktor. Říká, že všechno proběhlo dobře, jen to jedno štěně trochu křísili, bylo v zakalených plodových vodách.
Za chvilku už přinesou Viky, je vzhůru, ale ještě pod práškama. Dostane injekci na bolest a domů antibiotika na sedm dní proti zánětu.
Máme si dát pozor při přikládání štěňat, mohla by být na ně agresivní a ublížit jim. Prodělala totiž operaci, má v sobě prášky a navíc neprodělala klasický porod, při kterém se vzbudí všechny mateřské instinkty.
Ještě se domluvíme na páteční kontrolu a vezeme si mimina i s mamkou domů.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1922"
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one