Autor stránek

Autor stránek

Zde může být text o autorovi

Záhlaví stránek

Ve středu už mají všechny holčičky přes 1 kg. Počasí se zase horší. Když se štěňátka vzbudí, vezmu je ven - bez ohrádky - a jen hlídám, kam se která rozběhne. Nejhezčí je, když se k jejich hrám přidá i Vikuška a dovádí s nima. Štěňata jsou nadšená, lezou po mamce, koušou do ní a tahají ji za srst.
Zoubky rostou jeko zběsilé, když se mi některá zakousne do achilovky, tak to pěkně bolí.
Už taky nepijí jen mlíčko od mamky, ale začali jsme dávat granulky. Jsou to speciální pro malá štěňátka.
Namočím jim je do vody, pěkně nabobtnají a jsou měkoučké. Holky to velmi rychle pochopí a chutná jim. Ale nejvíc chutnají Vikušce, která s radostí doblajzne co zbyde.
Jsou jim čtyři týdny, takže podruhé odčervujeme. Jde to zase v pohodě a co je nejlepší, konečně mizí průjem.
Spíme v podkroví. Štěňata tam mají provizorní ohrádku z otočené lavice. Moc nadšené tam ale nejsou. Pořád vstávají několikrát za noc a strašně se snaží dostat ven. Někdy jde nakojit Viky za nimi, někdy zůstane ležet na mojí peřině, kde obvykle spí, a já štěňátka podám až k cecíkům. S objevením se prvních zoubků to pro Vikušku začíná být nepříjemné.
Už asi druhou noc dovolené se v noci budím s tím, že mě něco kouše do vystrčeného palce u nohy. Nejšikovnější holčička překonala překážku a vydala se na procházku. Musím zdokonalit zatarasení únikových cest. Ukazuje se během týdne, že pro jednu výtečnici neexistuje překážka. Pokud je někde i miniaturní skulinka, kudy utéct, ona ji najde.
Čtvrtek je nejhorší den, prší od noci do noci a holky nevystrčí ani čumáček. Večer dokonce trochu zatopíme. Naštěstí je pak do neděle už líp, i když nějaká přeháňka se každý den objeví.
V neděli máme další návštěvu, tentokrát z Brna. Holky mají tedy už definitivně přidělená jména.
Červená je Aisha, růžová Amaltheia (říkám jí Amálko), žlutá je Alannis a fialová je Agnes.
Večer se přesouváme zpět domů.
V pondělí a úterý jsem v práci a střídají se u štěňátek syn Marťa a Jirka. Marťa vidí holky po týdnu a nestačí se divit, jak vyrostly a jak řádí. Občas na sebe tak vrčí a koušou se, že musí zasáhnout maminka a trošku je seřve.
Po návratu z práce nevím, s kterou se mám mazlit dřív. Horší je, že stále několikrát za noc vstávají, chtějí jíst a hrát si. Zůstávají už v ohrádce, z bedýnky by vylezly. Jak začnou kvikat, musím vylézt z postele a jít otevřít dvířka Vikušce, která je vždycky už nachystaná před nimi. Holky se k ní vrhnou, někdy si nestačí ani sednout, natož lehnout. Pak jim dám ještě do mističky trochu granulek a jdu si lehnout. Někdy to jde, někdy ale kňourají a u toho se spát nedá. Viky chce taky chodit tam a zpátky a vždycky si na mě štěkne. Celou noc v kuse jsem už nespala 5 týdnů.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1922"
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one